|
Requiem
pro S. J.
(Zahrada)
Nad
lesy a horami se vznáší orlice
a skály mlčí, pokryté jsou sněhem.
Vzduchem větrem ona plachtíce
nese novinu z kraje pokrytého ledem,
že Luna stříbrná nad obzorem v první čtvrti
ukázala cestu tvé duši do krajiny smrti,
předků a věčného slunečního svitu
a že tvůj tichý smích už nikdy nezazní tu.
Orlice
plachtí nad tichými domy Osla
a nad severní zemí kde jsi žil
a zpívá bez hlasu o odchodu posla,
jenž nový strom Wicca kdysi zasadil.
Napříč Evropou ji křídla ponesou,
nad Anglii, Irsko, Německo.
Noviny, jenž nám nese, smutné jsou
a tak děkujeme, Steine. Za všecko.
Ve
všech krajinách nám Starší vypráví,
Jaký jsi byl a jak tě milovali
a tobě všichni potom svíce zapálí
ať už neznali tě nebo znali.
Moudrost, velikost a dobrota jsou slova,
která letí nad krajem.
Slova o naplnění tvého života
zní nad řekou, nad loukou, nad hájem.
Klaním se ti hluboko a s pokorou
Za všechno i za to, jaks byl sám.
A tvým dětem, jenž tě vídat nemohou,
trochu naděje a lásky posílám.
Jsem
příliš daleko a příliš mlád
a ač cítím tě, jsi pro mě nepoznán.
Pro tebe dnes v noci šeptám rád
a ze srdce: Buď požehnán!
|