Tématické články a pojednání

Bohové   ][  Kolo roku  ][  Živly   ][  Měsíc ][  Magie  ][ Cesta a život  ][ Ostatní

Má cesta za Mým pohanstvím
(věnoval TPM, napsal TPM dne 9. ledna 2007)

Dneska jsem po dlouhé době zažil de javú. Tenhle pocit mám rád, protože mi vždycky tak nějak dá najevo, že okamžik a situace ve kterém se právě nacházím, prostě měl přijít a to mě naplňuje takovým zvláštním pocitem zadostiučinění... Tenhle dnešní pocit, spolu s knihou Mircea Eliadeho, Mýtus o věčném návratu, mě inspirovali k napsání této krátké, zmatené úvahy, týkající se mě samotného a mé cesty za "svým pohanstvím" a jejím významem...

Už to bude... moment, abych nelhal... něco přes tři a půl roku, kdy jsem poprvé narazil na internetu na Eurikovy stránky o čarodějnictví. Byl jsem tenkrát na konci bouřlivého období, kterým si prošel jistě každý z nás a které se vyznačuje určitým vzdorem proti zavedeným systémům a hledáním sebe sama a svých přesvědčení v obrovském chaosu, který nejen bujel všude kolem, ale také samozřejmě a hlavně v mé hlavě. Od malička jsem toužil po tom dotknout se něčeho, co nás svým způsobem překračuje a tak, když jsme s kamarády objevili kouzlo společných zážitků posílených drogami, uchvátilo mě to a když jsme v psychedelickém rozmaru, v rytmu bubnů tancovali kolem ohně, nebo když jsem si mohl povídat s měsícem, myslel jsem si, že jsem našel, co hledám. Jak mi ale přibývaly roky, začal jsem zjišťovat, že tímhle způsobem se nedá dost dobře začlenit do reality všedního dne. Navíc bylo na nás všech vidět, že tímhle tempem se život, který se vyznačoval tím, že jediné co stálo za to, byly ony skvělé společné zážitky a běžné věci tak trochu ztráceli smysl, dlouho žít nedá...

Pak mně bohové seslali dar zodpovědnosti. Byl jsem jediný, kdo mohl převzít vedení našeho skautského oddílu a tak jsem to udělal. Jakmile jsem získal tak obrovskou povinnost, jako je zodpovědná výchova dětí, bylo jasné, že můj bujarý život musí skončit... A někdy v tu dobu, kdy jsem přemítal, kudy dál ve svých toulkách za dotyky toho, co nás překračuje, jsem narazil právě na Eurikovy stránky. Ten zajímavý člověk tam psal o magii, čarodějnicích a Wicce... Nebudu se nijak tajit tím, že to, co mě na těch stránkách nejvíc zaujalo, bylo to, že Eurik bydlel v Jablonci a mluvil o libereckém covenu. Tak jsem mu napsal e-mail, který mi v dnešní době přijde naprosto dementní a k smíchu. Představoval jsem si, jak se stanu členem velikého společenství, které se na vrcholcích hor radí o chodu světa. Myslel jsem si, že mi někdo ukáže, jak se dotknout posvátného a já se konečně stanu silným a mocným, abych mohl přetvářet svět kolem sebe...

To jako fakt...

Od chvíle, kdy jsem se poprvé s Eurikem sešel, až do dneška, se všechny moje staré iluze, vzniklé idiotským mesiášským komplexem, bortily jako domy při zemětřesení...

Stal jsem se členem libereckého covenu, který byl, naštěstí, úplně jiný, než jsem si přál...pak přišlo BMWC a s ním kontakt s velkým množstvím lidí, kteří měli stejné zájmy. S tím vším přišly diskuse, informace, zážitky a já zjistil, že jsem konečně našel to, co jsem hledal: Umění dotknout se něčeho co nás přesahuje, aniž bych ztratil kontakt s běžnou realitou a umění fungovat ve společnosti. Od té doby se můj život a hlavně mé vnímání svého vlastního života, začalo radikálně měnit. Začal jsem vidět posvátné v mnohých věcech, ve kterých jsem ho dříve neviděl... ztratil jsem veškeré iluze o něčem zlém, co nás chce zničit... začal jsem hodně číst a psát... udělal jsem maturitu, k čemuž jsem na začátku svého středoškolského studia, nesměřoval ani v nejmenším... pochopil jsem, že učit se a žít musím já sám a nikdo to neudělá za mě... začal jsem se víc zajímat o svoji rodinu, o přírodu, svět, ženy, všemožné vědy... prostě jsem začal život žít...

Ale největší změnou ze všeho bylo, že jsem začal všechno, co se mi děje, vnímat skrze určitý vnitřní svět symbolů a mýtů, který se ve mně začal utvářet. Myslím, že každý nábožensky a možná i nenábožensky založený člověk má v hlavě něco podobného, ale tím, jak moje vlastní "víra" v něco co nás přesahuje, začala dostávat tvar, dostal tvar i ten můj vnitřní svět. Nestal jsem se členem žádné tradice, nevybral jsem si žádný konkrétní pohanský směr a vzniklo pouze něco, jako "moje vlastní pohanství." A přesto se můj život začal otáčet spolu s kolem roku... začal jsem některé běžné věci vnímat v určitém symbolickém vztahu k posvátnému apod.. Konečně jsem našel, co jsem hledal. A ačkoli vím, že jsem teprve na začátku a nejen, že vím, ale taky doufám, že je přede mnou ještě spousta práce, životních zkoušek a učení se z nich, jsem rád, že jsem si našel svou vlastní stezku životem, které se můžu držet. Rád bych do budoucna svůj vlastní vnitřní svět posvátného ještě víc vytvaroval, zvětšil a zpřehlednil. A taky bych si moc přál, abych, když už konečně vím, co chci, (což mimochodem byla docela fuška...) toho, alespoň z části, dosáhl.

Na závěr bych rád poděkoval Eurikovi a všem členům zaniklého libereckého covenu, všem lidičkám z BMWC a veškerému zbytku mně známých pohanů a čarodějníků za to, že jsem i díky nim, takový jaký jsem. A taky bohům, že jsem mohl najít co jsem hledal...

(c) TPM

(c) 2006 Zahrada][min. res.: 800x600][V.1.0